Kurvítka a kazítka aneb optimalizace životnosti výrobků.

Kazí se zejména elektronika záměrně? Není to náhoda? Nebo se to jenom nepovedlo? Věříte na tyto neplechy?

Definice kurvítka, po česku:

Jeden z Murphyho zákonů praví, že vše, co se může pokazit, se opravdu pokazí. Jiný říká, „pokud rozeberete přístroj a opět ho složíte do funkčního stavu, zůstane vám zbytečná součástka. Ta nemá žádný jiný smysl, než zajistit, že stroj selže po záruční lhůtě. A to je „kurvítko“. Slouží k tomu, aby se naplnil první zmíněný zákon, tedy že dané zařízení, může-li se pokazit, se opravdu pokazí a to pokud možno hned po vypršení záruky. A to si představte, že Vám v ten moment zbývají ještě nějaké splátky.

Ať už jde o elektroniku, kde to jde zařídit přímo "kurvítkem", nebo nekvalitními materiály používanými při výrobě čehokoliv s čím zacházíme každý den.

Myslím, že mezi námi nenajdeme nikoho, kdo by se s něčím podobným nesetkal. Na druhou stranu nic není nezničitelné a přirozeně se používáním opotřebuje. Projeví se kurvítko, i když věc nebudeme používat? Proč bychom si ji jinak kupovali. Stačí se podívat kolem sebe a zjistíte, že kupujeme samé smetí.

Jak zpívá Pavel Helan v písničce IBůh "designed in California, made in China" . Továrny vyrábí zboží z čím dál horších recyklátů. Kdyby snad vyráběly z rýže? Možná by eko zátěž nebyla toliko velká? Co by jedli (už teď dělají za dolar denně a misku rýže). Kam by se ty tuny odpadu poděli? Bez recyklace to nejde.

Můžeme si za to sami a nesmyslně nastavené spotřební hospodářství, které není nekonečné a nevyřeší to ani Chuck. Recyklovat do nekonečna nepůjde a nerostné suroviny také dojdou.

Do jisté míry je to způsobeno i tím, že si spotřební zboží (už z názvu) kupujeme za určitou cenu, a i když máme možnost řídit se pravidlem "nejsem tak bohatý abych si kupoval levné věci" stejně často podlehneme trendům a koupíme si pozlátko. Co někteří výrobci vypustí na trh za konstrukce je hamba, o tom by mohl vyprávět leckterý servisman.

Masovou produkci nezastavíme, logicky bychom měly dát šanci výrobcům co tvoří opravdovou kvalitu, ne jenom drek v pěkném obalu s parádní propagací. Jak to ale rozeznat? Takových společností je jako šafránu a ani nemáme prostředky abychom si za pravou kvalitu zaplatily a měli tak možnost trh správně řídit jako spotřebitelé. Dříve věci vydrželi sloužit podstatně déle než dnes a byly i dražší, nebylo pak tolik odpadu?

Je snad plusem inovace? Elektronika a spotřebiče chtějí méně energie, ale zase jich přibývá stejně jako lidí, takže se globální spotřeba zvyšuje.

Kurvítka opravdu záměrně existují, a jsou původem z USA. A že to nejsou pouhé dojmy jsem zjistil po shlédnutí tohoto dokumentu o politice plánovaného zastarávání elektroniky a dopadu na ekologii. Doporučuji skouknout celé. Padesát minut ještě přežijete a uděláte si vlastní názor. Potom můžete diskutovat.

Dokument začíná pěkným příkladem o tom, že dokážeme vyrobit kvalitu, která může sloužit po mnoho let a pak to zkurvit. V kalifornském městečku Livermore je ulice East Avenue. Právě tam se dlouho nachází hasičská zbrojnice, kde více jak 115 let svítí nepřetržitě stejná žárovka. Klasická vláknová žárovka je zde už od roku 1901. Tato rekordmanka má i vlastní web, přežila několik webkamer a má zápis v GK. Více v dokumentu.

Přikládám následující text neznámých autorů, který mě dost pobavil, ale po hlubším zamyšlení to taková sranda není. A jediné co s tím půjde dělat je opravovat věci co to jde a odstraňovat kurvítka?

1. Určitě jste si všimli, že pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbyde na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Po čase jsem přišel na příčinu. Ta věc, co zbyla, se nazývá kurvítko a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid.

Pravda zvláště u zahraničních výrobků asijské a severoamerické produkce. Faktem ovšem je, že i naše výrobky jsou dnes zhusta osazovány kurvítky, někdy i několika v jednom zařízení! Patrně jde o nejdůležitější součást kdejakého výrobku, neb kurvítko je všude! Pokud máte dojem, že ve VAŠEM zařízení není, ještě jste ho nenašli nebo ještě nedoběhla záruční lhůta!

Pozor ovšem i na servisy! Řada z nich spolupracuje na osazování kurvítek s výrobcem, takže po záruce staré kurvítko nahrazuje novým, které se projevuje hned po skončení záruky na opravu!

Jedinou cestou je pak opravit si věc sám, či využít služeb opraváře, co kurvítka nepoužívá, ale to je zas problém, neb ti obyčejně rychle zkrachují.

Nákup nového výrobku nemá cenu, neb je stejně "kvalitní" jako ten starý, a liší se pouze tím, že kurvítka, co už znáte, byla nahrazena těmi, co ještě neznáte! Toto se ovšem zhusta objevuje i u počítačů a počítačových programů. Největší počet kurvítek pak obsahují produkty Microsoftu a jejich počet obyčejně narůstá s cenou produktu, který se pak opravuje tak, že stará odhalená tři kurvítka jsou nahrazena novými pěti, což VY zaplatíte jako "upgrade"...

A rázem jsem pochopil spoustu nepochopitelných věcí - a nejsou to jenom výrobky. Kurvítka jsou prostě všude kolem nás.

2. Vzpomněl jsem si na kurvítka nedávno, když jsem poslouchal hororový příběh mé přítelkyně, která vlastní novější auto značky Renault. Takové auto je samozřejmě vybaveno množstvím skvěle promyšlených kurvítek. Jedno z nich se onehdy ozvalo. Projevilo se to rozsvícením jakési kontrolky na řídicím panelu. Auto chvílemi jelo, chvílemi nejelo. Moje přítelkyně zajela do servisu, kde po zevrubné prohlídce konstatovali, že stačí jen cosi rozebrat, očistit kdesi kontakty a ono to zase bude dobré. Vyčistili kontakty a řekli si o pět tisíc. O několik dnů později se kontrolka opět rozsvítila. Přítelkyně tedy zavezla auto znovu do servisu. Nechali si ho tam déle, pozorovali ho z různých úhlů, proměřovali a vážili. Nakonec verdikt zněl, že kurvítko se bude muset vyměnit, ale protože jde o francouzské kurvítko, tak to bude trošku drahé. Ale že se pokusí sehnat kurvítko už použité kdesi po známosti. Nepamatuji si už na všechny detaily. Vím jen, že když zhruba po měsíci dostala moje přítelkyně auto zpátky, byla lehčí o dalších pár tisíc. A kurvítko věrné své funkci se za několik dnů opět ozvalo. Další návštěva servisu. Shlukli se kolem toho jejího vozu tam všichni autorizováni mechanici firmy Renault. Škrábali se na hlavě, zkoušeli to i ono. Nahlíželi do moudrých knih, telefonovali na všechny strany. Bylo zřejmé, že jde o nějaký zcela nový typ kurvítka v provedení de-luxe, které nikdo z mechaniků ještě neznal.

Abych ten příběh zkrátil. Kurvítko v Reanultu se ukázalo být velmi robustně navrženo. Vyžádalo si ještě několik návštěv servisu, zešedivění šéfa techniků a mnoho, mnoho peněz. Nakonec se to povedlo, ale na konci té štrapace byla peněženka mé přítelkyně lehčí o několik desítek tisíc korun a šéf autoservisu chytil nervózní tik do oka.

Mám tu svou přítelkyni rád a nepřeji ji nic nehezkého. Ale tajně jsem se přistihl, jak si říkám, vidíš, holka, kdybys měla japonské auto (jako já), nic takového by se ti nemohlo stát. Japonská auta kurvítka nemají.

Nikdy, opakuji nikdy nechvalte dne před večerem. A nikdy nepodceňujte kurvítka. Jsou všude. Snad i v kapesnících. Japonských. Musí být, jinak by se výrobky nekazily, firmy by krachovaly, protože by si nikdo nic nekupoval, a dělníci by byli na dlažbě. Kurvítka jsou hnacím motorem doby. Z toho musíme vycházet, když přijde jejich chvilka a ony se ozvou. Tak tomu bylo i v mém případě.

Jak už jsem řekl, mám japonské auto značky Toyota. Úžasný stroj z roku 1994, tedy z období, kdy vývoj kurvítek byl ještě v plenkách. Samozřejmě, že už tenkrát kurvítka existovala, ale byla jednoduchá, lehce nalezitelná a z výrobků odstranitelná. Abych pravdu řekl, myslím si, že moje toyotka nějak unikla pozorností designerů kurvítek. Do dnešních dnů (a jezdím s ní denně), se žádné neozvalo. Stroj chodí jako hodinky. Rychle musím zaklepat na dřevo.

Moje manželka to štěstí neměla. Vlastní také Toyotu, ale mnohem čerstvějšího data a poněkud luxusnější. Šestiválec jako hrom se všemi doplňky. A byla to právě její Toyota, kde se ozvalo jedno z (jistě nesčetných) kurvítek.

„Svítí mi kontrolka mazání oleje,“ oznámila mi žena asi před dvěma měsíci. Hm. Že by stroj nemazal? Kdo nemaže, nejede. Tohle nelze podceňovat. Objednal jsem se v servisu. Přijali mě. Převzali vůz. Zavezli na rampu. Napojili na různé kapačky a monitory. Pak různě kroutili knoflíky a mačkali tlačítka. Trvalo to asi hodinu. Pak přišli. „Nic to prý není,“ řekli. „Tedy nic, co by ohrozilo provoz stroje nebo bezpečí řidiče. Jen sensor O2 potřebuje vyměnit.“ Ale nemusíme ho prý měnit. Auto bude jezdit i tak, akorát to zatracené světélko bude svítit a svítit a svítit. A řekli si o 109 dolarů, 44 centů. Za diagnostiku.

Odjel jsem uklidněn. „Nic to není,“ povídám autoritativně manželce. „Jen senzor O2. Ale ten stejně nepotřebujeme. Prostě si toho světélka nevšímej.“

Uběhl týden, pak druhý a třetí. „Svítí mi další kontrolka,“ povídá večer manželka.

„Jaká?“

„Kontrolka, že je vypnuté ABS.“

„A máš ho zapnuté?“

„Samozřejmě, že ano, nikdy to nevypínám,“ dotčeně odpověděla.

Pro ty, kteří to neznají, ABS je Anti-lock braking system. Moc chytré zařízení. Samo pozná, kdy je kluzko a brzdí přerušovaně. Na své staré Toyotě to nemám. Kupodivu jsem se dosud nezabil.

Doporučil jsem manželce, aby si nového světélka nevšímala, stejně jako si nevšímá toho od mazání. Hloupá rada. Jak si lze nevšímat, když ta světélka pořád svítí a svítí? A co když se mezitím něco opravdu uvnitř pokazilo? Co když stroj skutečně nemaže? Co když ABS není funkční? Jako to poznáme? Začala hra nervů. Kurvítka jsou citlivě navržená tak, aby znejistila majitele výrobku. Jistě se na jejich designu podíleli i psychologové.

Po dalším týdnu jsme to oba vzdali. Dnes jsem zavezl auto do servisu.

Výměna senzoru O2 nás přišla na milých 454 dolarů. V té ceně je obsažena cena za nové kurvítko ($254) a práce spojená s jeho výměnou.

Celkem nás tedy kurvítko O2 stálo 564 dolarů. Kontrolka mazání přestala svítit a jako zázrakem přestala svítit i kontrolka vypnutého ABS. Nové kurvítko bude chvíli sekat dobrotu. Tedy přesně tak dlouho, jak dlouhá je jeho záruka. Myslím, že asi rok. Do té doby se mi, doufám, podaří vyměnit někde Toyotu za bryčku s koněm. A bez kurvítek.

Odkazy na studie a člákny o kurvítkách
peníze.cz Ondřej Tůma
Pěkný článek z oblasti PC napsal Michal Rybka.
Filip Kůžel, Jiří Janda
Michal Kašpárek
JUDr. Karel Friml